Vakcíny jsou jedním z nejrevolučnějších objevů medicíny. Skutečně zachraňují životy a vakcinaci proto závažným onemocněním je nutné jen podporovat. Jenže se do tohoto altruistického fenoménu vloudila chybička. Staly se velice výhodným obchodním artiklem. A v honbě za ziskem mohou začít ubližovat anebo i zabíjet.
Reálnost vakcinace
Neustále slibují vývoj vakcíny, ale nejsou to jen protáčející se dolary v očích těchto „dobročinných“ firem? Již se některé vakcíny distribuují. Dovolím si ale pochybovat o jejich účinnosti. Existuje již dlouhodobě veterinární vakcína na koronavirovou nákazu koček – na FIP (infekční peritonitida koček). Lze jí vakcinovat převážně jen koťata, která se nedostala do kontaktu s virem a i přes to, jsou občas zaznamenány výskyty této choroby. U již nakažených koček vakcinace proti tomuto onemocnění může onemocnění vyvolat a se smrtícími účinky. Nelze vakcinovat nemocné. Navíc vakcína přijde, ať mi odpovědní prominou, s křížkem po funuse. Počet onemocnění celosvětově stoupá v současnosti tempem téměř půl milionu onemocnělých denně. Nebude koho vakcinovat. >>>
Mutace vs. vakcina
Další fakt znemožňující vývoj účinné vakcíny je četnost mutací. Jen do této doby bylo popsáno mnoho přes 30 nových genových mutací tohoto viru. Ne každá mutace samozřejmě způsobí změnu antigenní struktury, ale při počtu reprodukcí viru (40 milionů nemocných, v každém těle minimálně 1 miliarda množení), tak i když je pravděpodobnost mutace astronomicky nepravděpodobná, počty tuto nevýhodu velice efektivně překonávají. A vakcinace jiným kmenem vakcíny představuje smrtící riziko překonávající rizika spojená se spontánním průběhem choroby. Správně by použití vakcíny měla doprovázet detekce protilátek, což celý proces značně prodražuje. A již v této době, kdy zejména v těch nejchudších částech světa nákaza ještě nedosáhla svého vrcholu, přivedla pandemie většinu států na pokraj ekonomického sebezničení. >>>
Vakcinační šílenství
Objev vakcinace znamenal ohromný pokrok v péči o zdraví. Vakcinace sehrála obrovskou roli ve vymýcení anebo utlumení spousty smrtelných chorob. Jenže se objevil nový komerční produkt, který může hodně vydělávat. A pomoc pacientovi se změnila ve velice dobrý kšeft. Vývoj vakcín se změnil ve velice výhodný bysnys. Zveličením komplikací při běžných dětských chorobách se vyvolá umělá poptávka po ochraně proti nim. Proděláním choroby se často získává doživotní imunita. Vakcínací dosáhneme ochrany maximálně na dva roky. Pak ale nastane doživotní závislost na této vakcinaci. Jakmile se přestane vakcinovat, chorobu může dostat člověk i v dospělosti a tehdy může mít velice závažný průběh. To, že existují postvakcinační reakce a bývají častější než komplikace při přirozeném prodělání choroby, o tom se taktně mlčí. Zveřejňuje se jen to, co se hodí. >>>
Vakcína proti chřipce
Třeba vakcinace proti chřipce. Všude se hlásá, že po vakcinaci proti chřipce onemocní v průměru jen 30% proti nevakcinovaným. V USA je provakcinováno proti chřipce něco málo přes 50% obyvatel. Ale na úmrtnosti se podílejí ze dvou třetin právě ti vakcinovaní. To už hned tak nenajdete, tím se nepochlubí. Přestože se stýkám při každé chřipkové epidemii s velkým množstvím onemocnělých, tak jsem onemocněl chřipkou naposledy před více než 25 lety. O to se zasloužilo jen používáním přírodních produktů na zvýšení odolnosti bez vedlejších negativních účinků, ale prakticky postavených mimo zákon. >>>
Podíl úmrtí na počtu onemocnělých
Zarážející je také podíl úmrtí na počtu onemocnělých koronavirem. Země s vysokou provakcinovaností proti chřipce mají úmrtnost vyšší než 10%, země s malou provakcinovaností (do 5% obyvatelstva) nedosahují ani 5%. Započítávány jsou samozřejmě pouze země se srovnatelnou zdravotní péčí a s přibližně stejnými demografickými charakteristikami. A v době, kdy zdaleka není pandemie zažehnána, odborníci vakcinologové nám ve sdělovacích prostředcích nutí vakcinaci proti chřipce, diplokokům, pneumokokům, hepatitidě, klíšťové encefalitidě apod. V pořádku, ale ať na tom nesou osobní zodpovědnost. Zatím se schovávají za protokoly a vyhlášky. A za ty nikdo odpovědnost nenese. >>>
Odpovědnost
Pokud je vakcína proti chřipce tak výhodná, tak proč ji zdravotní pojišťovny plně nehradí? Je na čase, aby si každý občan nesl odpovědnost za svoje zdraví a měl možnost volby a nebyl direktivně nucen do něčeho, o čem má jen jednostranné informace. Je také potřeba, aby lékař nesl odpovědnost za své konání přesně ve znění Hippokratovy přísahy a pokud po vakcinaci dojde k postižení např. dítěte, tak se bude podílet na odškodnění spolu s firmou, která vakcínu vyrobila a doporučuje ji. >>>
Lži a polopravdy
Že se nemáme u vakcinace čeho obávat. Z čeho vycházejí? Mají snad vytvořenou studii, která prokazuje absenci interakce vakcíny s imunitními procesy probíhajícími při nákaze? Ani ten nejhloupější veterinář by nevakcinoval zvíře uprostřed nepříznivé nákazové situace. A student imunologie by za to byl vyhozen od zkoušky. Ale ve sdělovacích prostředcích jde jedna reklama na vakcínu za druhou (Prevenar 13, proti chřipce, diplokokům, pneumokokům, klíšťové encefalitidě apod.). Je to hazardování se zdravím a dokonce i životy občanů, kteří jim věří, protože sami tomu nerozumějí a hlavně protože nemají potřebné informace. Kde se obyčejný člověk dopídí toho PRO, je ve sdělovacích prostředcích plno, ale z toho PROTI, tam nenajde naprosto nic. To je zahaleno tzv. lékařským tajemstvím (které se mimochodem vztahuje pouze k informacím na konkrétního pacienta), je to spíš upírání zákonného práva přístupu k informacím. >>>
Vakcinace dětí
Aby byla vakcinace účinná, musí být vyvinutý imunitní systém dítěte. Novorozenci nemají imunitu ještě dobře vyvinutou, trochu dokonalejší imunita se vyvíjí ve věku až 3 let. V praxi to vypadá tak, že nedovedou zvládnout více antigenů najednou. Pokud odborník nevěří, ať se vrátí do školy, projde si ontogenetický vývoj a taky základy imunologie. Tyto znalosti jsou vygumovány z hlavy lékařů tzv. protokoly nadnárodních farmaceutických firem ke svým komerčním vakcínám. Každý praktický veterinární lékař dobře ví, že vakcinovat mláďata polyvalentní vakcínou (většinou se jedná o vakcíny s více než třemi antigeny – proti 3 onemocněním) je pro mládě málo účinné a dokonce nebezpečné, protože se projevují postvakcinační nežádoucí reakce. A mládě člověka se snad nějak vymyká? Tam se imunita vyvíjí nejdéle ze všech živočišných druhů. >>>
Postvakcinační reakce
U původních vakcín poslední doby, byly postavakcinační reakce velice vzácné. Pak se objevily polyvalentní vakcíny a prosazuje se povinná vakcinace i s hrozbou trestů pro rodiče, pokud odmítnou. Vytváří se pak atmosféra nedůvěry, která vede k paušálnímu odmítání i skutečně potřebných vakcín. Šmahem se odmítá souvislost s postižením hybnosti, autismem anebo narušením imunity po vakcinaci polyvalentními vakcínami. Jakým právem? Ať nikdo netvrdí, že to nemůže souviset. Imunitní systém některých dětí skutečně nemusí takovou zátěž mnoha antigenů najednou unést.
Pokud někdo nechce dítě vakcinovat tímto typem vakcíny a je k tomu donucen, tak by v případě jakéhokoli postižení dítěte 6 měsíců po vakcinaci měl převzít odpovědnost ten, kdo to nařídil a také firma, která vakcínu doslova vnutila. Existují oblíbené protokoly, ale vůbec nezohledňují epizootologickou situaci, individuální vnímavost dítěte Odškodnění by se mělo rovnat veškerým nákladům spojeným s ošetřováním postiženěho a mělo by zahrnovat kompenzaci psychické a společenské újmy způsobené rodičům. Když padne na chodce náhodně strom při vichřici, tak se usilovně hledá viník, který je za to odpovědný. Jsou schopni obvinit i zahradníka, který strom zasadil. Absurdita. Ale to, že výhrůžkami donutí rodiče navakcinovat dítě vakcínou, kterou ze zkušenosti jiných rodičů nechtějí ze strachu z následků a pak se 3 měsíce po vakcinaci objeví poruchy hybnosti anebo mozková dysfunkce popisované od jiných rodičů, za to nikdo nenese odpovědnost? Chybí profesionální stavovská čest a hlavně odpovědnost. Takoví lékaři jsou jen prodavači farmaceutických firem a skvrnou na lékařském stavu. >>>