Nyní v období pandemické situace se projevuje naplno totalitní přístup řekněme zdravotnických úředníků k těm, kterým by měli sloužit. Pokrok v medicíně je obrovský. Diagnostické metody, operační techniky, chirurgie. Spojovacím článkem pro tato odvětví je pokrok v technice, elektronice a také šikovnosti, umu operatérů. Jak je to ale s léčením, prevencí a dietetikou? Až na řídké výjimky jde o naprostý středověk. Z vědeckých metod bylo naprosto vypuštěno sledování pacienta. Analýza příčin, kdy na léčbu neodpovídá tak, jak by měl. A při nalezení příčiny sjednat nápravu. To je moc práce, tak je pacient jen jedno číslo ve statistice, které je naprosto nevýznamné. Ani tisícovka trpících není nic a hoblují se dále naprosto neúčinnou léčbou, ke které se díky ní k původním symptomům nabalují další negativní účinky použitých léčiv. Všechno je o dvojitě slepých studiích.
Dvojitě slepá studie
Je to studie, kdy nejprve zdraví dobrovolníci a posléze přesně definovaní pacienti dostávají pokusný lék a druzí tzv. placebo. Nikdo ze účastněných neví, tedy i lékař participující na studii, zda dává anebo dostává lék či placebo. V pořádku. Ale pokud z této dvojitě slepí studie vzejde výsledek, že se snížila úmrtnost proti placebu o 40%, tak jsem z toho trochu rozpačitý a běhá mi mráz po zádech. I když šlo o dobrovolníky, byli informování o tom, že mohou zemřít? A na to nějaký úředník, který studuje jen tyhle výsledky, zavrhne studii, protože byla udělána na souboru 1500 pacientů a správně měla být dělána na minimálně na 2500 pacientech. Zemřeli naprosto zbytečně.
Dalším nešvarem je použití nevhodného placeba. V případě testování léku na zvýšení imunity použít souběžně prostředek ze skupiny NSAID (nesteroidní protizánětlivé prostředky).
Kdyby tak pracovali v jiných vědních oborech, tak stále skáčeme po stromech. Prvotní nápad, objev je následován podrobným sledováním, pokud to jde, tak za různých podmínek. Na základě sledování se vytváří hypotéza. A ta je testována.