Infekční dávka je důležitý parametr pro nakažení a následné propuknutí nemoci. Je to vlastně množství virových částic – virionů, které dokáží vyvolat onemocnění. Schopnost vyvolat onemocnění může mít i několik virových částic, ale také statisíce. Podle druhu nákazy a také vnímavosti hostitele. člověk se špatnou imunitou může onemocnět např. při průniku 50 000 virionů. Při průměrné imunitě to může být třeba 500 000, a člověk s velice dobrou imunitou třeba i 10 000 000. Stupnice je tu exponenciální. U COVID-19 tento údaj uatím chybí. Odhaduji ji podle obdobných koronavirů jiného druhu na několik set tisíc životaschopných virionů pro člověka s průměrnou imunitou. Zdá se to moc? V jedné jediné neviditelné kapénce uvolněné při kýchání jich může být několik tisíc, ale většina z nich se neuplatní. Jen jedna z mnoha. Organismus není až tak bezbranný a většinu z nich dokáže zvládnout. Uplatní se třeba jeden virion z několika tisíc. Jenže těchto kapének absorbujeme na rizikových místech tisíce. Kapénky zadržuje i obyčejná plátěná rouška. Ale je potřeba ji velice často měnit a prát anebo dezinfikovat vyvařením, přežehlením anebo třeba alespoň tím, že ji ponecháme 2 dny na slunci anebo v automobilu rozpálenému sluncem na vysoké teploty.
Inkubační doba
Pohybuje se u COVID-19 od 2 do 29 dnů. Proč takové rozmezí? Pokud se pohybuje invazivní dávka (množství absorbovaných virionů) v řádu několika desítek milionů, jsou postiženy rozsáhlé plochy sliznic očí a dýchacího traktu a to prostě nespecifická imunita nezvládne. Adaptace viru na hostitele je velice rychlá a proto se onemocnění objeví již po několika dnech. Pokud jde o nahodilé nakažení a invazivní dávka je nízká, tak organizmus s dobrou imunitou někdy boj vyhrává a nemusíte vůbec onemocnět. Přesto dochází ke vzniku protilátek a organizmus se imunizuje a získává vyšší odolnost. Je schopen tvořit specifické protilátky a hlavně paměťové buňky. Pokud je dávka jen o něco vyšší než dokáže zvládnout, tak probíhá adaptace viru mnohem déle a inkubační doba se prodlužuje na týden a více.
Intenzita onemocnění
Je opět závislá na faktorech, jako je oslabení organizmu chorobou, defekty imunity, apod., a opět na invazivní dávce. Vysoká dávka postihne velkou plochu sliznic a tím jsou symptomy mnohem výraznější až zhoubné, než když se jedinec nakazí malou dávkou. Pak se mohou dostavit jen nevýrazné příznaky, které většina lidí považuje třeba za průběh běžné virózy. Taxi je extrémně nebezpečný prostor pro nakažení vysokou dávkou. V malém uzavřeném prostoru auta a dlouhé době vdechování aerosolu produkovaného nakaženým klientem, je možné absorbovat extrémně vysokou invazivní dávku. Je to jako by vám kýchl někdo přímo do obličeje. Při takovéto dávce nepomůže ani ta nejlepší imunita a onemocnění se dostaví po několika málo dnech a ve velice silné formě. Proto rouška anebo respirátor jsou v těchto prostředcích nesmírně důležité.
Ochrana
Jakékoli zředění infekční dávky je dobré. Proto je potřeba vyhýbat se malým uzavřeným veřejným prostorám. Například výtahům. Když není zbytí, než vstoupíte do výtahu, nechejte dveře chvíli otevřené. Používejte roušku. Vyhýbejte se prostorám, kde je větší počet lidí. Udržujte od ostatních, pokud je to možné, minimálně dvoumetrovou vzdálenost.
Rouška sice není bezpečnou ochranou, ale snižuje významně infekční dávku. Respirátor je sice účinnější, ale virus se velice pravděpodobně dovede šířit do těla i přes oční spojivku. takže když respirátor, tak potom i dobře těsnící brýle. To je nutné ale jen na místech s extrémně vysokým nebezpečím nákazy. Navíc respirátor klade větší odpor vdechovanému vzduchu a mnohem častěji pak proniká nefiltrovaný vzduch bokem kolem okraje. Proto pro běžné používání lze doporučit hlavně roušku. Respirátor také nezabrání přenosu viru na druhé. Je tam výdechový ventil, takže chrání jen toho, kdo jej nosí. Proto by měl být nošen jen na skutečně specializovaných pracovištích.
O mytí rukou není potřeba mluvit. Tyto viry nesnáší detergenty a vysoké teploty. Takže dobré je třeba tekuté mýdlo a co nejvíc horká voda na mytí. Virus se dostane na kůži ze zábradlí, dveřních klik, madel anebo i z obalů potravin v obchodě. Nezapomínejte umýt i obličej, vypláchněte i ústa a vyfrkejte nos. Zase nejlépe vodou teplou co vydržíte.
Velice dobrou cestou ke kontaminaci kůže jsou peníze. Odkládejte peněženku na teplé a suché místo. Přes noc bude virus inaktivován. Plaťte bezhotovostně a ještě lépe bezkontaktně. Infekční dávka pak bude mnohem nižší.
Chyby v nošení roušky
Nošení roušky venku v přírodě je velká frajeřina. Rouška má sloužit zejména pro zabránění nakažení druhých. Venku v přírodě je téměř 100% jistota, že nenakazíte sebe anebo ostatní. Na UV záření je virus velice citlivý. I pod mrakem je intenzita UV záření dostatečná, aby virus inaktivovala po několika minutách. A o ředících schopnostech větru i při zdánlivém bezvětří nelze pochybovat.
Jak dýcháte tak se rouška zvlhčuje, i při prostém dýchání, a obzvlášť při kýchnutí, se usazují kapénky na vniřní straně roušky. Když pak v uzavřeném prostoru kýchnete, propasíruje proud vzduchu dosahující až 160 km za hodinu tuto vlhkost skrz roušku a vytvoří velice jemný oblak aerosolu, který se v uzavřených prostorách může vznášet i několik desítek minut. Neexistuje spolehlivější způsob nakažení a tento jemný aerosol vstupuje hluboko do plic.
Proto je rozumné, nosit roušku tam, kde se pohybují ve větším množství lidé a a hlavně v uzavřených veřejných prostorách. Venku v přírodě je lépe roušku odložit a nechat ji vysušit. Rouška by se měla nosit jen tam, kde nemůžete zajistit 5 metrový perimetr. Tj. bezpečný 5 metrový odstup od další osoby. Ve venkovním prostředí stačí i ty 2 metry. Naopak v uzavřených prostorách, je lépe roušku nosit, i když tam nikdo není.
Nakazíme se?
Dříve nebo později ano. Je to v současné situaci nevyhnutelné a také nezbytné. Jen tak může nákaza zaniknout. Účelem všech opatření a klíčem k bezpečnému překonání nákazy je nízká invazivní dávka menší anebo přibližně stejná jako dávka infekční, kdy virus vyvolá jen slabé onemocnění – „rýmičku“ anebo proběhne nákaza naprosto bez příznaků. A samozřejmé je zdokonalování imunity každého. Na vakcínu nespoléhejte. Nelze vakcinovat nakaženého. A během krátké doby už nebude koho vakcinovat. Navíc při takovém množství nakažených je pravděpodobnost zmutování viru tak vysoká, že může měnit svoji charakteristiku každý měsíc. Protivirové léky budou zachraňovat životy u těžkých stavů v nemocnicích, ale rozhodně nemohou být k dispozici pro každého. Jedinou cestou jak přežít bez výraznějších zdravotních problémů je ochrana před vysokou invazní dávkou viru a práce na posilování nespecifické odolnosti organizmu. Poslouží k tomu mimo fyzické aktivity a otužování obecně známé vitamíny C a zejména D a nově pro aktivaci imunitní reakce při kontaktu s virem betaglukany třeba z obyčejného pekažského droždí. Návod jak je připravit najdete zde.